Výtvarka

Chtěl sem vám říct něco o tom, co nemůže každý žažít. Zvlášť ten co neučí výtvarku, že. To že mě většina studentů považuje za exota nikoho nezajímá, takže bych vám chěl popsat moji hodinu výtvarné výchovy. Začíná zásadně pět minut po zvonění, protože během pětiminutové přestávky si vopravdu nemůžu stihnout dát to kafe a navíc ti vymrdaní flákači zovoucí se mými studenty stejně choděj pozdě.
Studenti jsou takoví neviní naivní čůráci, z nichž o každym bych mohl napsat román. Nalevo u okna je grupa natolik odlišnejch looserů, že čumim že se dokážou bavit. Hovor obvykle začíná slečna Sorejšová (nebo tak nejak) vo nějaký "strašně krutý pařbě", kde byli všichni fakt na plech a nějakej kámoš tam vytáh ňákej pytlík s koksem a já jakože co, kde to vzal ne, a všichni sme byli like what the fuck hehehehehe, prostě peklo....prostě naivní nána co drogy narozdíl ode me viděla jen v televizi. Žák Opočenský přidá něco ze svýho wanabe kůl slangu ze kterýho bliju do hrnku a musim si pro novy kafe. Sem na toho zmrda zato fakt nasranej tak mu snizim nejak to jeho ego (i když asi žadný nemá), prostě že maluje pičoviny, je to čurák a tak. Dyk to znáte kolegové. Pak aspon drzi hubu a ja nemusim poslouchat jeho monology s nulovym prinoserm a sdelitelnosti.
Jediný dosud neodepsaný pokus o člověka jménem Kabelík Karel taktně mlčí a občas se zagebí. Sion mlčí taky, ale asi z blbosti, hooo. Po pár minutuch to dobouncuju (to je můj comment, vole V.O.) k dalšim, ale radši zdrham zpatky. Od umyvadla se ozyvaji skřeky, což jsou pokusy o němčinu žáka Dokoupila. Občas kecá něco o tramvajích, autech a podobných sračkách, guys, kam na to chodí. Občas je jeho hovor přerušen výkřiky ,,ty vole já se poseru, 0:7 s Varnsdorfem, ty Blšany, kurva mě už fakt serou ty pičo. " Mezitim ke me dolehá otravná fistule slečny Fucklíkové, jestli se můžou používat giocondy a podobný hlášky. Mezi odpovědmi jo a ne asi občas vycedim neco o vymrdaní a otravnejch zasranejch kurvách, takže to někdy slíznu na schůzkách vod fucking parents. Hodinu dokoncim nekolika urazkama stupidity studentu a jejich vytvoru a de se domu. Vo zbytku lidi radeji pomlcim, ten je marnej definitivne. Občas se Opočenský a Londin zvednou s výmluvou, že si zapomneli pomucky a jdou smotnout brčko. Oba se vrací ještě zmaštěnější a s tupějšími wanabe kůl výrazy.
Jednou za přibližně dva týdny přichází presenční hodina, během které se pochybná povaha většiny studentů opravdu projevuje, ale co , děti. Doko, tentokrát v češtině, a Carlos mi lezou do prdele svýma referátama na půl roku. Abych je povzbudil tak občas prohodim nejake to hm, ano, jo , jo etc. Londin je hotovej za 3 minuty, za což mu děkuju, aspon ho nemusim sledovat moc dlouho. Zlatej hreb dne prichazi s Opočenským. Strašně hlásí kecy, už jsem od něj zaslechl :"Rubensovsky rubensovské postavy, mě tam zaujala ta červená barva, je taková světlá než ta černá" nebo ,,neodvratná smrt která je v nedohlednu" Když nakonec vypadnou tak dam poslední coffee-vomit party zamknu a vydám se home.