sub zero

Siegl v Blbanech.

Kampan na Majáles

Tohle jsem vymyslel po 67 minutách poslechu Country radia v čekárně chirurga Mudr. Josefa Pražana, Národní Obrany 49. Aby se neřeklo, že nemám báječný nápady.

Bude se to jmenovat "Obama - the negro and the change". Obama bude Konva s tváří potřenou nutelou. Barrack má strašně elegantní první dámu přirovnávnou k Jacqueline Kennedyové, této role se zmocní Jirka (s nutelou). 4 lidi, co hlasovali pro fotbalisty, sehrají exhibiční utkání dva na dva. Ty, co prohrajou, odsoudí antický senát palcem dolů k trestu smrti. Ten nevykoná vítězný tým, nýbrž ultrapravicová skupina Náckopýrů, jejichž velitelem bude Rebeka. Ti, co nehlasovali pro mexiko, budou nuceně oblečeni v hadrech a sombrérech, budou obsluhovat tamburínu a provolávat "hurá at žije pan Obama, dá nám práci a povolí nám drogový kartel". Pak se vsichni nalijem tequilou. Potom Válec za zvuku techna přivede živého osla, který se vysere na katedru (na mladší ročníky zabírá fekální humor).
Plakáty Wanted s Peškem v dresu Sparty nebudou chybět. Volte Nás!

fuck los mexicos

Vyjádřím svůj názor ohledně kampaně R7 na Majáles. Vzhledem k tomu, že nepatřím do okruhu těch, které by vůbec někdo poslouchal, je to ostatně jediné místo, kde můžu nepokrytě sdělit pravdu. Faktem je, že skupina pěti lidí si přes odpor poloviny třídy a nezájmu zbytku prosadila kampaň "Mexiko". Kampaň, jejíž motivy (drogy, kovbojové, sombrera) tu byly de facto každý rok. Kampaň, která nemá co říct a není na ní nic vtipného. Co je vtipného na tom, že se 30 lidí převleč do ponč a bude mluvit hispánským přízvukem? Co je vtipného na tom, že Pešek bude mít na plakátech knír a velký klobouk? Ano, NIC. Jistě, Mexiko je velké téma, ale o to víc se vešekeré dobré nápady roztečou v nudném nic neříkajícím plytkém celku.
Ještě absurdnější je způsob, jakým bylo o Mexiku rozhodnuto. Pominu to, že si ho de facto Pour Jiří prosadil neustálým opkaováním, dokud mu to všichni neodkývali, aby držel hubu. Bylo zavedeno jakési demokratické hlasování. Aniž by byla jakákoliv z kampaní představena, hned se šlo na věc. Divné, ne? Tak či onak, i Válcovo disko, Matějovi fotbalisti a hlavně Vojcovi Náckopýři (už ten název .... náckopýři) mají stokrát větší perspektivu než tato protekční středoamerická pyčovina. je ostuda, že třída jako my si neumí vymyslet nic originálního a opičí se po minulých ročnících (Turek, Mexičan, nepřipomíná vám to něco?). Zajímá mě konfrontace s céčkem a ferda croo. Kampaň podporovaná třetinou třídy a zbytek znuděně podává podnosy s chipsy, yes, i dream of a better world.

Podporujte Plzen proti Slavii a Spartu proti Varům. Dnešek jistí Petersenova klasika Das Boot ... en film je tak úžasný ve všech ohledech, že už ani nevím, co dodat ... snad jen škoda, že Jurgen Prochnow utopil posléze svoji kariéru v béčkových vodách, stejně jako se topí U96 v závěru.

Sračkomlení

Prázdniny uběhly jako voda a je tu zase ta depresivní neděle u které víte, že po ní bude následovat školní týden. Nad mojí aristokratickou hlavou se vznáší Damoklův meč v podobě hrozby Milana Mašáta o nutnosti udělat si referát. Dělám ho jen 57 minut a tuším, že to bude úspěch. Přes lonské fiasko s Caligulou jsem si sebou natolik jistý, že si ho po sobě ani nepřečtu.
Navíc je 19h a já vyrážim na hlavák, kde se utká FK Viktoria Cigošov s mojí spartičkou. Na tento romský stadion nemám dobré vzpomínky, 3 zápasy 3 prohry (Chmel, ACS, repre Bulharska U19). Přesto mě jaksi přitahuje jeho bezbřehý amatérismus reprezentovaný toi toi hajzly a plastovými přenosnými pisoáry, maskotem Viktorie (Alf navlečený do pruhovaného dresu) a bohémem švancarou. Byly časy, kdy si Sparta vytvořila 7 golovek, aniž by jich soupeři povolila 6. Přesto po luxusní výhře vychutnané uprostřed tvrdého jádra FKVŽ usínám okolo pulnoci. Ve 2 ráno stále usínám. Ve 3 ráno si dám prášek a v 6 ráno vstávám.
Nějak se necítím, ale Márty to mít nechce a já se cítím po 3 hodinách spánku malátný a nestíhám říci Mašátovi at jde do pyče, že nechci. Začátek je dobrý, Konva si dělá zápisky a zbytek třídy spí. Potom začíná vzduch hrát na neúnavný otravný flašinet jménem Bára, mnou hozená křída míjí cíl a už to jede. Naštěstí už je za mnou relativita a já se tak můžu věnovat pikantnostem z Albertova života, které po mně tolik chtěl Milan při zadávání referátu. Slovní spojení obsluhovat tamburínu při zpěvu srbských národních písní je zcela tradiční českou vazbou pro člověka v pondělí v 8:40. Ale vám se to nějak nezdá...
Den končí zcela trapným obviněným konzumenta žlutého sněhu na adresu našeho maskota, všichni přece víme, že on mu tam SÁM ty papery podstrčil. Ota Hybner zpívá o GPC Chip and Dale a to už je i na mě moc...