Už zase fotbal? Útěchou pro čtenáře budiž, že se vyhnu hodnocení zápasu a výkonů hráčů. To přenechám povolanějším, pánům Čapkovi, Bosákovi, Kozohorskému, Feltovi a jiným, kteří se po prvním kole tak rádi pouští do kategorických závěrů, např že titul...
Každý zápas je pro někoho velký. A ten, jehož jsem byl svědkem před několika hodinami, tyto parametry splnuje. Jednak se jedná o takřka dvouměsíční abstineční příznaky, které u nakažených jedinců vyvolává ligová letní přestávka. Druhak, což je důležitější, jsem na zápas šel s osobou, která se donedávna zavazovala nikdy na fotbal nejít. Osoba, která veškerý svůj elán vylila do povzbuzování celku 3.A třídy středočeského kraje Sokol Hradištko. Na jeho obhajobu budiž řečeno, že již jednou byl svědkem boje rudých, a to v květnu s chachary. Prohra 1:2 a posměch mého spolužáka byl přirozeným vyrcholením posměchů začínájících prohrou 0:2 v derby, 0:3 v třetiligovém pseudoderby a 0:6 na věšáku, viž níže....Je to příkladný fanoušek, zatímco ostatní křičí Sparta!, on tajně v srdci schovává věrný pokřik Bolka! Za modrobílou by položil i život. Ano ! Dokonce i svůj nicotný život.
Ovšem tentokrát jsem to byl já, kdo se mohl opájet gloriolou vitězství, které jsem v posledním roce takřka odvykl. Co na tom, že bez sešívané Kozy a nemohoucnosti těch maloměstských buranů by to bylo 1:5. Tři body jsou doma, Doko je naštvaný a já mám radost. A vo to tady de!!!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat