Puchýře, ponorka a hroznový cukr

Tak mám za sebou sportovní kurz. Obrovské zadostiučinění pro všechny osoby, honosící se jménem Hrčka, kteří chodí na tomto světě. Rád bych viděl lidi, kteří si mysleli, že na to nemám, protože fotbal přece není pořádný sport a nekouřím, takže me plíce nevydrží takovou zátěž. Jenže smůla.
Těžko popsat veškerá pozitiva a negativa. Negativum je nadpis, závislost na hypernováckém bílém pomerančovém hroznáku je fakt hrozná, ale Prha je praha a jistí to jiné závislosti. Pozitivum je, že bez vlastního stanu (ne, Doko, skutečně ti za půjčení stanu platit nebudu...), krosny, se 248 minut starým ešusem a čelovkou, neschopností uvařit cokoliv vyjma chlebu s májkou a otevření tatranky, jsem vydržel týden mezi pravými horaly stylu Peškenzie nebo Kolář. Obvzláště Péša mi přirostl k srdci svým dojemným přiznáním, že to Slávka klidně pustí Liberci, jen abychom neskončili druzí. Ostatně fotbalové výsledky byly tím hlavním, co mě pohánělo v touze vydrápat se na Ostriedok, Smrčiník a další vrchy slovenského štátu a nebýt prohry Slovácka, who knows, jak bych slavil. Ale zpět. Vše pohřbila scénka, kdy si u táboráku suším boty, Péša přijde s cigaretou, kterou ubalovala pětitýdenní koala a začne vyprávět o své cestě do Albánie ("Je to tam fajn, ale když je pár blbých lidí, tak zblbnou víc blbých lidí no a pak víte co, že...."). Následně přichází Koli a se slovy "Dáme si práska." oba dva odchází. Kolimu nezapomenu, jak na každém chceckpointu s cigaretou v ruce a modrou plenkou na hlavě čekal na opozdilce, charakter jak hrom. I Hugo to u mincovny rozjel (s Verčou). Pak tu je podivná existence z Černošic (;-)) jménem Ondřej Vančák, která musí mít na vše nějaký vtipný komentář (o dvě úrovně horší než já) , nějakou posranou písničku, blondatý úsměv idiota 1. třídy a nazvání ťunťa pro Mártyho. Láda z informatiky po 1,5 litru keltu, několika frtanech a jointu ve vlaku z Vrútek, obsluha hotelu Královská studna, které Šimon musel poradit , kde je zámek od vitríny s kešu oříšky, zážitky na celý život.
Takže vlastně super kurz, mrkněte na fotky na facu, dopište eseje, jako já. Zítra se těšim na další tůru - do Boleslavi, podpořit v boji o druhé místo (kdybych tohle napsal před pěti lety, sám bych se sobě vysmál, ale kdež). Zdravím kuchaře Rasťa ze Strečna v pizzerii Alžbetka.